Galapágy - souostroví v Tichém oceánu

Na Galapágy letíme z hlavního města Ekvádoru Quita přes Guayquil leteckou společností GAL. Přistáváme na ostrově Baltra, kde nás vítá rozžhavená, vysušená pláň. Po celé délce ostrova se táhne přistávací dráha s dřevěnou letištní budovou. Po odbavení si naší expedici přebírá galapážský průvodce Fabián, který s námi bude trávit celých 5 dní. Pobyt na Galapágách musí být s dostatečným předstihem zajištěn a detailně naplánován. Průvodce sice provází, ale hlavně dohlíží na dodržování přísných pravidel týkajících se ochrany fauny a flory ostrovů. My máme zajištěné ubytováni na lodi Daphne. O 16 účastníků expedice se mimo Fabiána bude starat 6ti členná posádka, počínaje kapitánem a konče kuchařem.

První zahřívací den na lodi (bez kinedrylu bych ho nedoporučoval) obeplujeme nejbližší ostrov Daphne, na focení se vyloďujeme na pláži Las Bachas a večer kotvíme v přístavu Puerto Ayora na jihu ostrova Santa Cruz. Dnes jsme mimo jiné zažili dobrodružství s topícím se Američanem, fotili jsme pelikány, lachtany, plameňáky a kouzelně vybarvené kraby galapážské. Zmoženi galapážským podnebím a českou slivovičkou uleháme po dvou v kajutách 2x1,5 m.

Dnešní den zůstáváme kotvit u Santa Cruz. Plni očekávání nemůžeme dospat a skoro všichni se potkáváme na horní palubě ještě před svítáním, samozřejmě vybaveni technikou pro focení východu slunce. Je to další zkušenost, jak fotit z houpající se lodě. Po snídani vyrážíme na gumových motorových člunech navštívit výzkumnou stanici Charlese Darwina. Mimo jiné se zde starají o zachování druhů želv sloních. Viděli jsme dokonce jediného žijícího jedince – samce, který už 40 let čeká na tu pravou nevěstu. On má zatím dost času, protože želví věk několikanásobně převyšuje věk lidský.

Městečko Puerto Ayora (10 000 obyvatel) je nejvýznamnějším střediskem celého souostroví. Centrum s přístavem, restauracemi a obchůdky je se stanicí Charlese Darwina propojeno příjemnou pěší zónou podél moře. Všude nás doprovází pelikáni, leguáni a velké množství různých opeřenců. Celý ostrov Santa Cruz je zarostlý zelenou vegetací, je zde možno shlédnout zajímavé krátery, útvary lávových tunelů (největší 2 km dlouhý a 10 m vysoký), je možno navštívit želví farmu, ale i slunit se na krásných bílých plážích.

Po celonoční plavbě neklidným Tichým oceánem kotvíme u ostrova Genovesa. Už nejsme doprovázeni pouze hejny lovících fregatek, ale i černými ploutvemi nenápadně proplouvajícími kolem naší lodi. Tento ostrov je pro svou vzdálenost méně navštěvovaný, ale milovníci ptáků si zde přijdou na své. Gumové čluny nás opět vezou na pobřeží, kde poprvé vychutnáváme tu pravou nedotčenou atmosféru Galapág.

Homo sapiens zde není pro ostatní zvířata predátorem a ona to tak vnímají. Pro fotografa je větším problémem dostat se od zvířete na dostatečnou vzdálenost tak, aby se vešlo do hledáčku celé. Je to zas něco jiného než z povzdálí vyčkávat na šanci fotografického úlovku. Důležité je sledovat kam šlápnout, aby zvířata, která jsou tu všude kolem vás, na vlastním těle nepocítila, že člověk je přeci jen pánem tvorstva. Odpolední šnorchlování odkrylo další nádherný svět plný korálů, korálových ryb, lachtanů, ale i žraloků a rejnoků.

Na ostrově žije většina terejů červenonohých, terejové maskoví, rackové vlaštovčí a lávoví, fregatky, faetoni, buřňáci a buřníci. Na tomto ostrově prostě mají opeřenci svůj ptačí ráj a fotograf zde najde zase ten svůj vysněný pro pořizování snímků. Přejme si, aby to tak zůstalo zachováno.

Po kratší a klidnější noční plavbě dorážíme k ostrovu Santiagu (James) a kotvíme v oblíbeném kotvišti Puerto Egas. Neskutečné tvary černé lávy dodávají krajině ostrova měsíčního vzhledu. Příbojové vlny tryskají z tunelů v černé lávě desítky metrů od pobřeží.V této scenérii se jakoby líně pohybuje velké množství temných leguánů mořských a svým prskáním slané vody vám připomínají, že jste se dostali do prehistorického světa.

Barevnost tohoto ostrova zachraňují červenožlutě vybarvení krabi galapážští a krásně zbarvení ústřičníci. Volavky lávové poctivě dodržují místní odstín a tak je lze spíše nalézt podle barevného kraba, který skončil v jejich zobáku.

Ostrov Bartolomé se řadí mezi nejfotogeničtější ostrovy hlavně pro svou zátoku s dominantní skalnatou jehlou vyčnívající z moře – Pinnacle Rock. Na pobřeží tohoto ostrova, jako na jediném místě, žijí tučňáci galapážští.

Nejvyšší bod ostrova (114 m) poskytne pohled na skutečnou měsíční krajinu tvořenou oranžovou lávou. Ta v poledním slunci žhne, jako kdyby ještě nikdy nevychladla. Chůze je zde možná pouze po dřevěných chodnících. Kromě nás jsou tu živé snad jen oranžové kaktusy, které také bojují o přežití na rozpáleném lávovém prachu. My ale naštěstí máme vodu v batohu.

Při zpáteční cestě na ostrov Santa Cruz ještě zakotvíme u ostrova Seymour s nadějí, že se nám podaří nafotit suchozemské leguány galapážské. Po chvíli focení terejů modronohých, známých jako „booby“, objevujeme na několika místech vyhřívající se leguány.

Obavy, že se na Galapágách něco nestihne vyfotit jsou zbytečné. V klidu se lze soustředit na ten správný úhel záběr, na ten pravý stín a světlo, na vhodné pozadí, dokonce aby nechyběl ten oživující reflex v oku. Jsme nadšeni. Odpoledne opouštíme v přístavu Puerto Ayora loď a s pevnou půdou pod nohama se stěhujeme na poslední noc do příjemného penzionu na útesu. Vodní taxi nás večer odveze za 1 dolar do města, kde uzavíráme společný pobyt na Galapágách vydatnou večeří a ekvádorským pivem.

Autor a Fotograf: Pavel Záhorec