Himaláje - cesta pod střechu světa

První zastávkou na cestě Nepálem je pro naprostou většinu návštěvníků Kathmandu. Více než milionové hlavní město je pro mnohé výrazným šokem – už jízda taxíkem z letiště do centra v místním provozu je silným připomenutím faktu, že jsme v Asii a ne v Evropě. Ale i v rušném Kathmandu se najdou oázy klidu, jako je třeba nejvyšší stúpa Bouddhanath. Pro tibetské buddhisty se jedná o nejposvátnější místo vůbec.

Na výchozí bod treku k Everestu se dá dostat dvěmi způsoby. Delší a namáhavější cesta vede autobusem do Jiri a dál týden pěšky přes hory a doly do Lukly. Naprostá většina lidí ale volí cestu do Lukly malým letadlem. Let trvá asi půl hodiny a za pěkného počasí nabízí pohled nejen na rýžová terasovitá políčka himalájského předhůří, ale i na pohoří samotné. Pro případ špatného počasí bez výhledů je k dispozici alespoň letuška, jejíž jedinou činností je rozdání karamelek před vzletem. Přistání v Lukle je lehce adrenalinové – letištní dráha měří asi 400 m a je zakončena skalní stěnou.

Večer po přistání v Lukle jsme přes mrholení a mlhu šli alespoň na krítkou procházku nad vesnici – a udělali jsme dobře. Na chvíli se otevřela díra v mracích a s ní první pohled na himalájské hory.

Prvním pohledem na Everest, Lhotse nebo Ama Dablam je vyhlídka u hotelu Everest view, ležícím na půl cesty mezi Namche Bazar a Khumjung. Při pohledu do údolí je možno sledovat cestu, překonávající hřeben s klášterem Tengboche a dále se vinoucí po stranách údolí nahoru a dolů po takzvané nepálské vrstevnici.

Namche Bazar leží v amfiteátru mezi dvěma horami Thamserku a Khondge Ri, na strategickém místě u soutoku tří údolí: Khumbu, Gokyo a Bhote Koshi. Téměř všichni turisté zde zůstávají alespoň jednu noc kvůli aklimatizaci, takže Namche Bazar je plný nových obchodů a lodží, původních staveb zde mnoho nezůstalo.

Ze tří hlavních údolí oblasti Khumbu je nejméně navštěvované, a proto i vesničky nejsou tolik turistické. V Thame se rozděluje do dvou částí – jedna vede přes vysoké sedlo do Tibetu, druhá k základnímu táboru Cho Oyu.

Sedlo Renjo La (5414 m n. m.) spojuje údolí Bhote Koshi a Gokyo. Nabízí nádherný výhled na gokyjská jezera i zaledněné osmitisícové štíty – pokud nepadne mlha a nesněží, jako se to stalo nám.

Nepříliš nadějné počasí nám nezabránilo brzy ráno vyrazit s čelovkami na vyhlídkový kopec Gokyo Ri. Z něj jsou za jasných dnů vidět kromě jezer i Cho Oyu, Everest a další hory z hlavního himalájského hřebene. Ty nám však zůstaly skryty. Místo toho jsme byli svědky asi minutového velmi zvláštního světla během východu slunce, které spolu s mraky vytvořilo dramatickou atmosféru.

Dominantou okolí Gorak Shep, poslední osady v údolí Khumbu, není Everest, ale o necelé 2 km nižší Pumori a téměř osmitisícová Nuptse. Jedním z hřebenovitých výběžků Pumori je Kala Patthar, nejznámější vyhlídkový kopec treku a se svými 5618 m n. m. také jeho nejvyšší bod.

Přestože to tak nevypadá, Everest je opravdu nejvyšší. Prozrazuje to zejména oblak vyvátého sněhu, typická čepička, kterou hora téměř nikdy nesundává. Vědomí, že tam je ještě o pár desítek stupňů míň trochu pomáhá při prokřehlém postávání na zastíněném Kala Pattharu.

Buddhistické modlitební praporky jsou v nepálských horách všudypřítomné. V různých barvách, velikostech, stupni vyblednutí i roztrhání věčně vanoucím větrem člověku připomínají, že je něco víc mezi nebem a zemí.

Ama Dablam bývá spolu s Alpamayem a Mattehornem považována za jednu s nejkrásnějších hor světa. Krása je měřitelná poměrně těžko, ale přiléhajícím údolím vládne poměrně jasně. Na chudých pastvinách si hledají trávu jaci, charakteristická zvířata himalájských stezek a vesnic, bez jejichž karavan nosících jídlo i horolezecké vybavení by tu byl život těžko představitelný.

Boční údolí s vesnicí Chhukung bývá navštěvováno ze dvou hlavních důvodů. Pro lidi jdoucí ke Kala Pattharu je výlet sem aklimatizační zastávkou, a nemalé množství turistů se vydává zdolat Island Peak, jeden z poměrně lehkých – tzv. trekových – šestitisícových vrcholů. U jeho base campu leží jezero Imja Tsho, od kterého se naskýtá pěkný pohled na mohutnou, přes tři kilometry vysokou stěnu páté nejvyšší hory světa Lhotse.

Zpáteční cesta do Lukly, ač vede po stejné trase, nabízí mnohdy nové výhledy na zemědělské osady, vybudované na plošinách říčních teras. Střídají se zde políčka všech tvarů a velikostí. Jednou z hlavních plodin, která z velké části usnadnila život v horách a umožnila zvýšení počtu obyvatel, jsou brambory.

Panoramatické fotografie nejen z Himaláje, ale i Itálie, Slovenska nebo České republiky si můžete do konce listopadu objednat v mém nástěnném kalendáři na rok 2010.

Autor a Fotograf: Jan Miklín