Himaláje - trek kolem Annapuren

První setkání s budhismem v Kathmandu a přímo z očí do očí. Budhanat, úžasné místo klidu uprostřed vělkoměsta. Směsice vůní, barev a zvuků. Na chvilku se zastav a nasávej jedinečnou atmosféru tohoto místa.

Cestou jsme jich potkali nespočet, od krásně zdobených po obyčejné, kdy mlýnek nahradila plechovka od nescafé – hlavně že se točí.

První dny treku vedou nádhernou krajinou plnou zelených terasovitých políček, hlubokých údolí a divokých řek.

Pod Upper Pisangem začíná mít krajina konečně velehorský ráz. Celý den se kocháme panoramaty zasněženého masivu Annapuren.

Nad vesnicí Manang se tyčí Gangapurna. Pohledy na masiv musí nadchnout každého. Ledovec je zakončen jezerem, kam se každou chvilku pod náporem sluníčka utrhne ledová kra.

V Manangu jsme se museli zdržet nejen kvůli aklimatizaci, ale hlavně kvůli úžasnému prostředí. Navštívili jsme starého lámu ve skalním klášteře a dostali požehnání pro přechod sedla slovy: good weather, good weather!

Vítr si pohrává s modlitebními praporky a do krajiny přeříkává modlitby za všechny budhisty.

Hřeben Gangapurny je od kláštera neskutečně blízko, natáhnout ruku, udělat krok... Z krásného snu nás vytrhává hukot valících se lavinek z protějšího hřebene.

Přechod přes jedno z nejvýše položených sedel na světě (5416 m n. m.) je sám o sobě zážitek. Řídký vzduch, tmavě modrá obloha, šnečí pochod a docela zima.

Sestup do Muktinathu dá zabrat kolenům, ale tohle místo stojí za to. Posvátné je pro budhisty i hinduisty. Na jednom místě tu jsou soustředěny všechny živly světa.

Konečně osmitisícovka. Leží osamocena od okolních velikánů a tím vyniká její skoro přesný tvar pyramidy.

Život v horách Nepálu je neskutečně tvrdý. Krajina po zdolání sedla zásadně mění svou tvář. Žádná zelená terasovitá políčka, jen všudypřítomný vítr, prach a neúrodná zem. Z těch mála políček již místní sklidili letošní úrodu kukuřice a snaží si přivydělat prodejem výrobků z jačí vlny.

Jsou krásné. Roztomilé, ušmudlané a vždy s nudlí u nosu. Děti tu vychovávají děti. Zkuste se u nich na chvíli zastavit, pozorovat je, zasmát se s nimi, ale nic jim nedávejte, ať si zachovají svoji nepálskou hrdost i pro příští generace.

Kdo chce vidět dvě osmitisícovky a úžasné panorama při východu slunce, musí vystoupat na vrchol Poon Hill. My chtěli, tak jsme si trek prodloužili o neskutečný celodenní výstup po schodech do vesnice Gorepani. Na Poon Hill už to pak bylo kousek.

Svaté muže potkáte po celém Nepálu, na pouti k posvátným místům, u hinduistických svatyň, ve městech. Na focení se vždy zeptejte, budou požadovat drobný finanční obnos, nebo využijte možností dlouhých skel.

Autor a Fotograf: Petr Zíka