Jemen - šťastná Arábie

Hlavní město Jemenu obklopené horami a ležící ve výšce 2200 m n. m. Jedno ze tří jemenských míst zapsaných na seznamu kulturního dědictví UNESCO. Ještě v šedesátých letech bylo celé město schováno za hradbami a ty se na noc zamykaly. Dnes již i sem dorazil pokrok, město se rozrostlo, ale staré město vypadá stále stejně jako před několika sty lety. Vysoké, několikapatrové domy vypadají jako vyrobené z perníku a celé město působí až pohádkovým dojmem. Procházka po starém Sana´a je jako cesta zpátky časem.

Po Jemenu jsme cestovali v září 2008, kdy byl ramadán - postní měsíc. V praxi to znamenalo, že přes den nebylo možné se na veřejnosti najíst ani napít. Dopoledne to ve městech vypadalo jako po vymření, protože všichni spali. Odpoledne se ulice začaly probouzet k životu a těsně před soumrakem, který znamená konec půstu, byly ulice plné lidí. Potom byl hodinku klid, to když všichni večeřeli, a mumraj pokračoval až do úsvitu, kdy šli všichni po modlitbě a jídle spát…. Fotografie ukazuje shon na tržišti ve starém Sana´a těsně před soumrakem.

Druhé jemenské místo zapsané na seznamu UNESCO je momentálně také na seznamu ohrožených památek. Město leží na západě země pod horami na pobřežní rovině zvané Tiháma. Díky tomu je v něm nesnesitelné vedro. Zabid byl v minulosti proslavený velkým množstvím mešit a madras – škol koránu. V dobách největší slávy jich prý bylo 236. Dnes jich funguje 82, ale vzhledem k velikosti města je to stále úctyhodný počet. Údajně se zde nachází nejstarší mešita celého Jemenu. V Zabidu dokonce točil Pier Paolo Pasolini film na motivy Pohádek Tisíce a jedné noci.

Velkoměsto, rozkládající se na úpatí hory Džabal Sabir (3006 m n. m.). Dominantou města je pevnost místními nazývaná Cairo Castle, která se tyčí na vršku na okraji města.

Až téměř na vrchol této hory vede úzká a strmá silnice z Ta´izu. Během půl hodiny jízdy minibusem jsme vystoupali o cca 1400 výškových metrů. Nahoře bylo o poznání chladněji a dostali jsme se do úplně jiného světa. Svahy pokrývají zelenající se terasovitá pole, na hřebenech jsou rozesety kamenné vesnice a dole pod tím vším je vidět téměř půlmilionový Ta´iz.

Velký přístav na pobřeží Indického oceánu a ekonomické centrum celého Jemenu. Pro nás byl Aden pouze přestupní stanicí při cestě dál na východ, do Mukally a Hadramautu. Bohužel se ukázalo, že nás žádná autobusová společnost do Mukally nevezme. Zdůvodňovali to častými checkpointy na cestě a velkým zdržením, které jim kontroly cizinců přináší. To, že autobus, kterým jsme jeli z Ta´izu do Adenu, přijel o dvě hodiny později, zřejmě ale nikomu moc nevadilo… Večerním autobusem jsme tedy odjeli zpátky do Ta´izu. V půlce září, kdy jsme Aden navštívili, tam stále bylo vražedné vedro a vlhko. Výstup z klimatizovaného autobusu, kterým jsme přijeli z Ta´izu ležícím v horách, byl šok. V podvečer, kdy už bylo o něco snesitelněji, jsme se podívali do místního rybářského přístavu.

Starobylé město se rozkládá v úrodné kopcovité oblasti. Staré město je plné úzkých, dlážděných uliček mezi vysokými kamennými domy. Ve městě žila poměrně početná židovská komunita řezbářů, o čemž svědčí množství vstupních dveří ozdobených Davidovou hvězdou.

Dnes malé, zastrčené, ale velmi malebné městečko mezi zelenými kopci, coby kamenem dohodil z Ibbu. V 11. století, kdy odtud vládla královna Arwa celému Jemenu, to naopak bylo jedno z nejvýznamnějších míst celé země. Arwa je pohřbena v místní mešitě, která je po ní i pojmenovaná. Byla to jedna z mála mešit v celém Jemenu, kam nám - jakožto nevěřícím - bylo dovoleno vstoupit.

Pohled na jeden ze čtyř jemenských Šibámů. Tento je cca 50 km severně od Sana´a a leží pod skálou na které je o 300 metrů výš město Kawkaban. Fotografie je pořízena právě z Kawkabanu. Nejslavnější Šibám, přezdívaný Manhattan pouště, leží ve Wadi Hadramaut, tam jsme se ale bohužel nedostali.

Pohoří ležící mezi náhorní plošinou s hlavním městem Sana´a a pobřežím Rudého moře. Nejvyšší hora Harazu, Džabal an-Nabi Šuajb (Hora proroka Šuajba), je se svými 3760 m n. m. nejvyšší horou celého Arabského poloostrova. Je to velmi svérázné pohoří, jehož podobu výrazně ovlivnili jeho obyvatelé. Na všech svazích, kde je to jen trochu možné, jsou terasovitá pole a místní vesnice připomínají nedobytné pevnosti. Jsou to spíše kamenné hrady, často jen s jedním jediným vchodem, které jsou postavené na těch nejnemožnějších místech, jako jsou ostrohy nad propastmi, nebo úzké hřebeny.

Manácha leží ve výšce 2250 m n. m. v sedle mezi dvěma vrcholy. Poblíž Manáchy je průsmyk, kterým vede významná silnice spojující Sana´a s rudomořským přístavem Hudaida. Město bylo důležité i v minulosti. V 17. a 18. století se právě zde shromažďovala veškerá káva vypěstovaná v Harazu a putovala odtud dál na západ do Hudaidy. Dnes je to ospalé horské městečko, které je výchozím bodem pro většinu trekařů vydávajících se do hor. Je to jedno z mála míst v celém Harazu, kde je možné najít ubytování.

Jihovýchodně od Manáchy je oblast obývaná převážně menšinovou šíitskou sektou ismailitů. Centrem celé oblasti je vesnice Al Hoteib, která je velmi významným poutním místem. Stojí tu mausoleum Hatima bin-Ibrahima al-Hamidiho, ke kterému každoročně míří spousta poutníků až z indického subkontinentu. Původně vesnice stála na homolovité skále, ale po vydatných deštích vydržela pouze mešita, která je na skále dodnes. Dnešní vesnice se rozkládá právě okolo této skály. Je to jedno z mála míst v Harazu, kam vede asfaltová silnice.

Majitel obchodu v jedné horské vesnici. V jeho malinkém krámku jsme se při treku v Harazu schovali před deštěm a na oplátku si u něho i pár věcí nakoupili. Ve větších vesnicích v horách se sem tam najde podobný obchůdek, kde je možné koupit základní potraviny. Protože jsme cestovali v době ramadánu, otevíraly krámky na pár hodin až pozdě odpoledne.

Horská vesnice stojící jako nedobytná pevnost na okraji hluboké propasti. Hluboko dole jsou další svahy s terasami a malými vesnicemi a v dálce již hory ustupují rovině. Kousek od hrany propasti jsme jeden večer postavili náš stan. Západ slunce i časné ráno opravdu stály za to.

Autor a Fotograf: Petr Louženský