Křídla motýlí

Je duben a hřejivé slunce probouzí v Trojské kotlině jaro. Skály nad Vltavou rozkvétají a při troše trpělivosti a štěstí můžete na jejich úpatí spatřit třepotavě poletujícího modráska rozchodníkového. Pro mnohé překvapivým faktem může být, že zde, pod okny paneláků bohnického sídliště, je jedno z posledních míst u nás, kde se tento motýl vyskytuje v hojnějším počtu.

V Drnholeckém luhu u řeky Dyje končí parný květnový den, v dusném stojatém vzduchu tančí hejna komárů. Ke spánku v trávě usedá pestrokřídlec podražcový, motýl, jemuž se málem stalo osudným mýcení jeho živné rostliny, podražce křovištního, považovaného za nevzhledný plevel. V posledních letech se však rostlina i motýl opět šíří mezi jihomoravskými vinicemi.

Břehy potoka odvádějícího vodu ze svahů Krušných hor se modrají kobercem pomněnek. Jejich nektarem se občerstvuje zejkovec hluchavkový, křehce působící píďalka se zlatavými křídly.

Čimické údolí, další z ostrůvků zeleně mezi sídlišti pražského Severního města. Přírodní památka zde chrání několik skalních výchozů, na temeni jednoho z nich pospává zavěšen na stéblech trávy šedokřídlec pryšcový.

Pouzdřanská step, travnatá výspa nad Novomlýnskými nádržemi s krásným výhledem na Pavlovské vrchy. Teplo posledních paprsků k obzoru se sklánějícího slunce vstřebává modrásek ušlechtilý. Charakteristická modř jeho křídel vzniká lomem světla v jednotlivých šupinkách, proto se její odstíny mění v závislosti na úhlu pohledu.

V polovině června již tráva na svazích Rané začíná usychat, vzduch je prosycen vůní šalvěje a kolem jejích trsů v hektickém tempu poletují desítky párů žlutohnědých křídel. Ta patří hned trojici druhů okáčů z rodu Coenonympha, z nichž nejnápadnějšími oky na rubu křídel vyniká okáč strdivkový.

Údolím Zákolanského potoka kráčely po staré kupecké stezce dějiny, po nichž v okolí zůstaly zbytky hradiště Budeč a zřícenina hradu Okoř. A možná právě odtud, z Kovárských strání, sledoval malý Antonín Zápotocký rudou záři kladenských hutí. Dnes zde poletují hejna modrásků černolemých, kteří v podvečer hromadně usedají do vysoké trávy, v jejímž skrytu stráví noc.

Stejné místo i čas, červenec na Kovárských stráních. Ačkoli do večera je ještě daleko, po květech šalvěje poletuje černopáska štětková. Většina jejich příbuzných je aktivních v noci, ale i mezi můrami se najdou výjimky.

Zpátky v lužních lesích u Dyje, ale v červenci je na další setkání s pestrokřídlecem pozdě, doba letu jeho jediné generace se naplnila již před více jak měsícem. Soumračník černohnědý je dalším teplomilným druhem, který má na jihu Moravy hranici svého rozšíření. Svrchu nenápadný, tmavě hnědý motýlek, ale obvykle usedá s křídly složenými a vystavuje tak na odiv jejich výrazně skvrnitou spodní stranu.

Přelouč, Slavíkovy ostrovy. Zpustlý areál aktivního odpočinku mezi slepými rameny Labe, s ruinami bazénů a bodláčím zarostlým ragbyovým hřištěm, zároveň oáza klidu ve stínu staletých stromů a domov překvapivého množství motýlů. Mezi nimi i dvou zvláště chráněných druhů modrásků, jejichž přítomnost je zřejmě tím posledním, co brání výstavbě betonového plavebního kanálu právě v těchto místech. Samice ohniváčka černoskvrnného na snímku netuší, že za možnost v klidu posedět na květu vděčí svým vzácným příbuzným. Zatím…

Letem a způsobem sání nektaru připomíná tento motýl kolibříka, jde však o jednoho z našich denních lišajů, dlouhozobku svízelovou. Její jarní generace se rodí ve Středomoří, odkud se vydává na dlouhou pouť na sever Evropy, letní generace se pak vrací zpět k jihu. Tento jedinec právě přeletěl hlavní hřeben Krkonoš a po zdolání této mohutné překážky se ve Strážném posilňuje z květu pcháče.

Když už to koncem srpna vypadá, že krom nějaké té babočky a odrbaného okáče je po motýlech, nezbývá, než se ponořit hlouběji do trávy a podívat se na drobotinu. Tak jsem v loukách u Ploučnice pod Polomenými horami narazil na molovenky rodu Prochoreutis. Na první pohled snad ani nevypadají jako motýli a všechnu krásu jejich miniaturních těl lze vychutnat teprve v detailním přiblížení pomocí makroobjektivu.

Čeleď zavíječovitých je nechvalně známá díky několika svým zástupcům, kteří se rádi přiživují na mouce a jiných potravinách rostlinného původu. V naší přírodě však žijí další asi dvě stovky druhů, z nichž mnohé jsou nádherně zbarvené a pozornosti unikají jen díky svým malým rozměrům. Mezi ně patří i zavíječ červenožlutý, obyvatel výslunných travnatých svahů, v tomto případě fotografovaný v polovině září na Kovárských stráních.

Zde naše společné letmé nahlédnutí do světa motýlů končí. Pokračovat můžete každý sám, stačí vyrazit do přírody a mít oči otevřené, protože v každém jejím koutě je krásy víc, než kolik se vejde na pár fotografií. Jestli uvidíte někoho, s kým jste se tady seznámili, tak ho ode mne pozdravujte. A držte mu palce, ať ho nepotká osud jasoně červenookého, žluťáska barvoměnného, modráska stepního, okáče hnědého a dalších, kteří z naší přírody zmizeli, z valné většiny vinou člověka a jeho necitlivých, ne-li přímo bezohledných zásahů do krajiny.

Autor a Fotograf: Marek Vojtíšek