Krymský poloostrov – od hor k moři

Cesta na Krym je dlouhá. Po přejezdu Slovenska čeká autobus ještě více jak 1200 km po špatných ukrajinských cestách. Několik desítek prosezených hodin je vhodné zpestřit si třeba výšlapem. Karpaty, které se zdvihají v okolí Volovce, patřily ještě před válkou do tehdejšího Československa.

Uspenský klášter byl založen v 8. nebo 9. stoletím byzantskými mnichy. Komplex je tvořen jak budovami v údolí, tak jeskyněmi, vyhloubenými do zdejších skalisek. Na druhé straně údolí byla Sarmaty a Tatary založena pevnost Čufut-Kale, tehdy se ovšem jmenovala Kyrk-or, což v překladu znamená Čtyřicet pevností. Obě památky leží coby kamenem dohodil od Bachčisaraje, bývalého sídelního města krymských chánů.

Důležitým reliéfotvorným činitelem v okolí Bachčisaraje jsou téměř vodorovně uložené vrstvy slínů, pískovců a dalších sedimentárních hornin. Rozdílnou erozí na vrstevních plochách a čelech vznikly jak typické kuesty, tak stolové hory. Tepe Kermen (544 m n. m.) také skrývala byzantskou tvrz, založenou už v 6. století. Vybudováno zde bylo přes 300 jeskyní.

Nejvyšší vrcholy Krymských hor, tvořené zejména vápenci, leží pouze několik kilometrů od pobřeží. Jejich vrcholové plošiny jsou protkané sítí závrtů a jeskyní, podél kterých se čas od času odlamují skalní bloky a laviny, řítící se k moři. Skalní řícení z hory Morčeka (940 m n. m.) zasypalo v roce 1782 dvě vesnice. Dnes je to vyhledávaná lezecká lokalita (klasifikovaná stupněm obtížnosti 6a), zároveň je zde činný lom. Další katastrofa, tentokrát s přispěním člověka, je tak zřejmě na obzoru.

Krymské pohoří je unikátní speleologickou lokalitou se stovkami více či méně prozkoumaných jeskyní a dalších krasových fenoménů. Balšoj kaňon je známý především pověstí o Vaně mladosti, ve které po vykoupání omládnete. Kromě toho nabízí samozřejmě i přírodní zajímavosti – různé kaskády, mohutné vývěry či evorzní hrnce. Průchod kaňonem, zejména za vyššího vodního stavu, nepostrádá nádech dobrodružství.

Ai-Petri je pravděpodobně dávný korálový útes, dnes se ovšem tyčí 1234 metrů nad nedalekou mořskou hladinu. Téměř až na vrchol vede lanovka, což z něj dělá oblíbený turistický cíl Ukrajinců, s panoptikem staveb a stánků všech barev a velikostí, kde si můžete koupit téměř vše, zajezdit si na velbloudovi nebo se vyfotit s medvědem či na motorce – jak je libo.

Výchozím bodem pro výstup na dvouvrcholový masiv Demerdži (1359 m n. m.) je Lučistoje, odkud cesta stoupá skalním městem. I zde leží kamenné bloky o průměru přes 20 metrů – pozůstatky skalní laviny, která zasypala vesnici při zemětřesení v roce 1927. Ve slepencích, dosahujících na tomto místě mocnosti až 2 km, jsou vymodelovány nejrůznější tvary a je jen na vaší fantazii, k čemu je připodobníte.

Vrcholová plošina jižního vrcholu Demerdži (1239 m n. m.) je v jarních měsících poseta záplavou žlutých petrklíčů. Vhledem k blízkosti moře se často kolem poledne zahalí do mraků, pro které stojí jako hradba v jejich pouti od moře dál na pevninu.

Kombinace žlutých petrklíčů, nazlátlých skalisek, dalekých výhledů a dramatické oblohy vytvořila krásnou atmosféru na cestě mezi oběmi vrcholy.

Kara-Dag v tatarštině znamená Černá hora. Tvoří ji pozůstatky jurského vulkánu, které jsou od roku 1979 poměrně přísně chráněny. Kromě unikátních geologických jevů, jako jsou zbytky kráteru či lávových proudů, zde roste a žije spousta rostlin a živočichů včetně několika místních endemitů.

Možností, jak Kara-Dagský zapovědnik poznat je více. Přímo na horu se dá vystoupat s místním průvodcem, v Kurortnoje najdeme muzeum s vycpaninami zvířat i výstavou minerálů, a z téhož města nebo Sudaku vyplouvají výletní lodě, z jejichž paluby se otvírá pohled na sopku od mořské hladiny. Dotknutí se Zlaté brány slibuje splnění vašich přání.

Černé moře je zvláštní z několika hledisek. Ve své historii vystřídalo etapy mořské i sladkovodní a s pohyby jeho hladiny bývá spojována biblická potopa. V dnešní době je podprůměrně slané (1,8 %) a obydlené – prakticky bez života je vlivem neexistence sezónního promíchávání vodních mas již od hloubky 150 m. Sousedství ne příliš rozvinutých zemí s sebou přináší velké množství znečištění.

Autor a Fotograf: Jan Miklín