Kyrgyzstán - hory a jezera Ťan-Šanu

Jen 40 km jižně od hlavního města Biškeku leží národní park Ala-Arča. Na široké hlavní údolí se napojuje několik bočních, které jsou ve své vrcholové části ukončeny ledovcem. Park založený v roce 1976 zabírá plochu 120000 ha. Návštěvníci, kterých v létě bývá až několik tisíc denně, se však zdržují hlavně v jeho centru, v blízkosti asfaltové silnice. Vyšší a vzdálenější partie jsou pak rájem trekkerů a horolezců.

Horské hřbety západního Ťan-Šanu dosahují maximálních výšek okolo 5000 m n. m. Platí to i o Kyrgyzském hřbetu, na jehož severních svazích leží park Ala-Arča. Dominantou hřebenu a častým cílem horolezců je zubatý štít hory Pik Korona (4861 m n. m.). Při cestě k ní se můžete ubytovat v nedávno rekonstruovaném útulku Racek, pojmenovaném po českém horolezci Vladimíru Rackovi, který v horách střední Asie působil ve třicátých letech a je mu připisována řada prvovýstupů.

Češi působí v Kyrgyzstánu i dnes v rámci rozvojových projektů. Zkoumají vysokohorská jezera, která jsou nebezpečná možností průvalu a následné katastrofy. V roce 2008 byla díky projektu postavena pod ledovcem Adygine unikátní výzkumná stanice, která slouží k monitoringu vývoje jezer a ke studiu ledovců a vysokohorského klimatu (více o stanici na www.adygine.com).

Lokalita Adygine je úžasnou přírodní laboratoří. Na mohutné moréně a okraji ledovce leží kolem dvaceti jezer různých velikostí a až k hřebeni sahá ledovec. Z údolí Ala-Arča musíte při cestě k ledovci překonat převýšení asi 1600 m, což trvá podle kondice 4 – 6 hodin. Odměnou je trek malebným údolím s řekou na dně a skalnatými štíty po stranách a nakonec pohled na jezero pod ledovcem.

Typickým rysem hor západního Ťan-Šanu je množství vody. V létě protékají každým údolím peřejnaté řeky, napájené potoky ze svahů. Časté jsou kaskády a vodopády.

Kyrgyz a kůň, to je spojení přetrvávající věky. Dříve byly divoké národy hor střední Asie obávanými zloději koní, kteří podnikali loupežné výpravy do okolních stepí a pouští. Než se majitelé stáda vzpamatovali, zloději byli již dávno ukryti v důvěrně známých nepřístupných horách. I v současné době se v každém z údolí setkáte se stády koní, kteří jsou na léto vypuštěni na pastvinu a kromě občasných kontrol se o ně nikdo příliš nestará.

Jezero Kutman-Kul s tyrkysovou vodou lemované kilometrovými vápencovými stěnami leží v jižním Kyrgyzstánu. Na jeho břehu je posvátné místo, ke kterému podnikají poutě místní muslimové. Celé rodiny jdou i několik dní k jezeru ukrytému hluboko v horách a často si sebou vedou i živou konzervu, kozu. U jezera ji obřadně zabijí a pak stráví několik dní odpočinkem, modlitbami nebo toulkami po okolí.

Jedním z nejmalebnějších jezer je jezero Koltor na severní straně Kyrgyzského hřbetu. Na snímku z protilehlého hřebenu vypadá, jako by ho tam někdo domaloval, nebo aspoň přibarvil. Ale jeho barva, způsobená jemným materiálem z ledovce, je skutečná. Vzniklo před několika tisíci let, když bylo po zemětřesení údolí přehrazeno obrovským skalním sesuvem.

Na jihu Kyrgyzstánu, v blízkosti tádžických a uzbeckých hranic, je klima teplejší. Ledovce leží v nadmořské výšce přes 4000 m a vegetace s množstvím nápadných květů sahá téměř do stejné výšky.

Díky příznivému klimatu a častým letním dešťům jsou kyrgyzské hory rájem pro botaniky, skalničkáře i prosté obdivovatele horských květin. První z nich vykvétají, jakmile roztají závěje sněhu. Hlavním vegetačním obdobím je pak květen až červenec.

Největším ledovcovým jezerem v Ťan-Šanu je jezero Petrova. Jeho plocha je 4 km čtvereční a maximální zjištěná hloubka 69 m. Ledovec končí přímo v jeho vodách a v létě se z něj odlamují bloky, které pak plavou na hladině a dělají dojem pobřeží někde v Antarktidě.

Na hrázi jezera Petrova vzniklo několik desítek malých jezírek. Takzvaná termokrasová jezera se tvoří protáváním ledu uvnitř morény.

Pro oblasti centrálního Ťan-Šanu jsou typické náhorní plošiny v nadmořské výšce téměř 4000 m. Jsou lemovány oblými vrcholy i skalnatými štíty a protkány sítí potoků a řek. Pokrývá je vegetace připomínající severskou tundru.

Ledovec Inylček, jehož severní větev je dlouhá téměř 50 km, je nejdelším ledovcem Ťan-Šanu. Po jeho stranách se vypínají nejvyšší hory tohoto pohoří: Pik Pobeda (7439 m n. m.), a Chan Tengri (7010 m n. m.). V místě styku severní a jižní větve se počátkem léta vytváří proslavené jezero Merzbachera. Má však krátkou životnost. Vlivem oteplující se vody se otevřou tunely v ledovci, voda z jezera vyteče a na dně zůstanou jen bizarní špičaté kry.

Jezero Son-Kul je s plochou 2750 km čtverečních druhým největším jezerem v Kyrgyzstánu. Leží na náhorní plošině v nadmořské výšce 3017 m n. m.. Na rozdíl od největšího jezera Issyk-Kulu je mělké, jeho hloubka nepřesahuje 13 m.

Autor a Fotograf: Michal Černý