Mexiko - země kontrastů

Mexiko je země kontrastů. Bohatý poloostrov Yucatan je jako správný Disneyland. Američané sem jezdí na víkendy užívat si ciziny, vozí sebou své Fastfoody a hrají si na pány světa. Není se čemu divit, že Mexičané je mají rádi asi tak jako my Rusy. Hlavní silnici z Cancúnu do Tulům lemují nesčetné hotelové resorty zvučných jmen a jejich mateřské společnosti často sídlí v USA. Brána vítězů je jen jedna z mnoha takových staveb lemujících pobřeží Karibiku.

Celý poloostrov Yucatán je provrtán jeskynním systémem (cenoty) hustěji než švýcarský ementál. Zdejší jeskynní systém je zatopen z větší části sladkou vodou a na některých místech je dokonce propojen s mořem. Dnes je zatím zmapováno jen asi 600 km chodeb. V dobách mayské civilizace byly cenoty zásobárnou sladké vody. Dnes jsou cenoty rájem potápěčů. Ti sem jezdí z celého světa a obdivují nádhernou krápníkovou výzdobu. Cenot Dos Ochos patří mezi ty nejznámější a nejkrásnější, ve kterém jsem měl možnost se potápět.

Voda v cenotech je tak čistá, že si budete myslet, že pod sebou nemáte téměř žádnou hloubku. Stačí si vzít masku, šnorchl a kouknout se pod hladinu. Viditelnost pod hladinou může být až 100 metrů. Všude pod hladinou vás budou doprovázet úchvatné scenérie. Na některých křižovatkách chodeb uvidíte také tabulky s lebkou a varování, že pokračování dál do systému chodeb je životu nebezpečné.

Biosférická rezervace Sian Ka’an je zapsána na seznamu UNESCO. Rezervace má nádherné divoké pláže, které lákají k odpočinku po náročné cestě do rybářské vesnice Punta Allen. Dnes se do rezervace jezdí pozorovat ptáky hnízdící v laguně. Svá hnízdiště tu mají orlové mořští, pelikáni, kormoráni, supi a dalších asi 700 druhů fauny. Nejnebezpečnějším zástupcem je asi puma americká.

Cenot X-Keken je na hranici yucatánského města Valladolid. Vlhkost vzduchu je zde mezi 90 – 100 %. Hrozný! Technika se ihned rosí a ne a ne uschnout. Ale ta voda! Teplota asi 24 °C, no prostě paráda koupání!!! Přes hladinu se koukám do 18-ti metrové hloubky. Nelením a skáču do hlubiny. Úžasná pohoda a relax.

Peřeje Aqua Blanca jsme potkali vlastně náhodou. Prostě jsme jen zabloudili. Místo do Palenque jsme najednou přijeli sem. Když už jsme tady, koukněme se na toto místo podrobněji. Voda v peřejích je špinavá a hrozně rychlá. Proud je tak silný a burácí, že mám opravdu strach. Stojím na posledním schodu a pokouším se udělat tento snímek. Jestli teď upadnu, mohu se s technikou rozloučit a se životem asi taky. Pochybuji, že by mě někdo dokázal vylovit…

Cestou z Palenque do San Christobalu zažíváme několik hororových scén. Místní děti chtějí za každou cenu, abychom zastavili a tak natahují přes silnici provaz. Dost blbá hra!!! Náš Jeep má několikrát namále, aby nestrhl provaz i s dětmi do vozovky. Vodopády Aqua Azul jsou dalším přírodním skvostem, který je na seznamu UNESCO. Můžete se zde koupat a lenošit klidně celý den. Ale pozor, do cíle dnešní cesty, hlavního města státu Chiapas San Christobalu, je to ještě dost daleko.

Po krátkém odpočinku u hotelového bazénu v Campeche jsme vyrazili na další skvost ze seznamu UNESCO. Davy turistů byly ten den jaksi jinde a tak jsme měli čas a klid pro vlastní pátrání a fotografování. Vedle areálu byla krásná plantáž s kakaovníky, které byly pro Maye stejně důležité jako zlato pro Španěly.

Cestou okolo Mexického zálivu budete přejíždět jednotlivé ostrůvky po několika mostech. Před jedním z nich nám vojenská hlídka udělala takovou kontrolu v autě, že jsem se nestačil divit. Musel jsem vyndat kufry, fotoaparáty a dokonce je rozebrat. Lehký kulomet na střeleckém stanovišti vedle auta byl dost pádným argumentem. Vojáci hledali jen drogy a zbraně. Takže my byli v pohodě a ještě jsme si pokecali o tom, jak je v této zemi nádherně.

Mayské ruiny v Kabahu sice nejsou na seznamu UNESCO, ale stativ jsem si stejně nemohl vzít do areálu. Štvali mě děsně, ale nakonec jsem to zvládl i bez něj. Pyramida je prý složena z opičích hlav a ani nevím, kolik jich zde vlastně je. Vykopávky stále probíhají a jednotlivé hlavy se skládají na volném prostranství. Až se najdou všechny díly, teprve se zasadí do pyramidy.

Navštívit stát Chiapas a nenavštívit kaňon Sumideiro je jako byste přijeli za starých časů do Moskvy a neviděli soudruha Lenina v Mauzoleu. Silueta kaňonu je dokonce ve znaku státu. Naložili nás na velké čluny po 50-ti lidech a dva motory o výkonu 250 koní hnaly člun jako střelu po vodě. Stěny kaňonu jsou v nejvyšších místech vysoké přes 1500 metrů. Úchvatné a ohromující! Jinak se ta plavba nedá popsat. Kaňon je domovem pro opice, krokodýly a mnoho jiné fauny.

Mayské středisko Chitzen Itza patří jako mnoho dalších na seznam památek UNESCO. Jedná se asi o nejnavštěvovanější středisko díky blízkosti Cancúnu. Davy zde jsou naprosto děsné. Hlavní pyramida je již tak poškozena, že se na ni nesmí vylézt. Byli jsme zde v 7.30 ráno a podařilo se nám opravdu v 8 hodin dostat do areálu. Ovšem to nejlepší jsme zažili cestou zpět do města Valladolid. Během 20 kilometrů za volantem našeho Jeepu jsme napočítali 36 autobusů s turisty. Jeden autobus jich pojme asi 60 a toto množství jsme potkali za 25 min. jízdy. Malá kvízová otázka: Kolik přijede celkem turistů za den? Nápor turistů končí okolo 15.hodiny.

Pyramida kouzelníka v Uxmalu je zvláštní jako všechno tady. Celá pyramida nemá jeden jediný roh. Při detailním pohledu na symboly a způsob stavby mě jímal úžas a téměř posvátná úcta. Před nějakou dobou potřebovali Mexičané pyramidu opravit a tak kus rozebrali kousek po kousku. Očíslované kameny jsou vidět do dnes.

Podařilo se nám do Uxmalu dorazit velmi pozdě a tak jsem měl poměrně málo času na podvečerní snímky. Nicméně, jedno pozitivum to mělo. Návštěvníci již byli většinou pryč a téměř nikdo mě nerušil při práci. Stativ jsem opět musel nechat v autě, ale i tak to stálo za to. Čtyřhran Jeptišek jsem si opravdu užíval a ještě s jedním fotografem jsme si opravdu libovali. Leželi jsme si na podestě a rochnili jsme si blahem a klidem. Krásná práce to byla!

Cestou z Uxmalu jsme jeli a jeli až do večera. Zastavili jsme až za tmy v nějaké malé vesnici. Ubytování nic moc, zato zde bylo spoustu pecí a výrobců keramiky. Jejich krámky na ulici byly plné všeho možného. Úžasná keramika! Jen ji koupit, naložit a odvézt domů. Nakoupit se dala za pakatel a vypadala 1000x lépe než ta, co se dá u nás nakoupit. Navíc hned u krámků byly pece, kde se keramika vypalovala. Přivezli jsme velké slunce a několik drobností pro známé. Jednou asi objednám kontejner a pojedu na nákup.

Autor a Fotograf: Miroslav Deneš