Pod hladinou českých lomů

Fotografie byly pořízeny během několika ponorů v českých lomech Rychnov, Rotava, Mrakov a Bílá voda. Zatímco v létě se zde voda vyhřívá až ke dvacítce stupňů celsia, na podzim se potápěči noří do sotva 5 °C chladné vody. Maximální hloubka ponorů se pohybuje lehce přes 30 m. Informace o jednotlivých rybích druzích pocházejí ze Atlasu ryb na serveru www.mrk.cz.

Tento jeseter na naše území pronikal při svém tahu Dunajem, kdy se dostával na dolní úseky řeky Moravy. Největší exempláře přesahují 2 m délky a 100 kg váhy, na naše (respektive slovenské) území však v současnosti připlouvají jen výrazně menší exempláře, kolem 20 kg. Na některé lokality je uměle vysazován.

Štika je naším nejznámějším dravým druhem. Žije téměř ve všech typech vod – dolních i horních úsecích řek, potocích, jezerech či přehradních nádržích. Obvykle dorůstá délky 40 – 70 cm, rekordní úlovky dosahují více jak 140 cm a 25 kg. Na rozdíl od ostatních dravých ryb loví rychlým výpadem z úkrytu, proto má nejraději členité prostředí s vodními rostlinami a dalšími potenciálními úkryty.

Okoun byl kdysi nepříliš oblíben jakožto plevelná ryba, dnes je ale mezi rybáři oblíben jako trofejní ryba. Obvykle nedorůstá příliš velké délky – kolem 15 – 30 cm, rekordní úlovky jsou však téměř dvojnásobné. Okoun má dvě hřbetní ploutve – na první jsou špičaté paprsky sloužící k obraně.

Jak už název napovídá, jedná se o naši největší rybu. Žije především v dolních úsecích řek nebo stojatých vodách. Rozměry této bezšupinaté ryby jsou opravdu impozantní: obvykle dorůstá 80 – 160 cm, rekordní hodnoty dosahují 3 m a pověsti vypráví i o 4 až 5 m rybách! Tomu odpovídá i hmotnost – na našem území přes 100 kg, v zahraničí prý i více než 300 kg.

Nejmenší štiky se živí planktonem, ale brzy začínají lovit potěr a ryby. V prvních letech života je naší nejrychleji rostoucí rybou. Rozšířený je kanibalismus, kterým dochází k redukci a regulaci bez nutnosti zákroků člověka.

Okouni jsou – zejména v mládí – hejnovou rybou, někdy se jich shlukuje na jednom místě až sto kusů. Živý se dravě, jak malými rybami, tak larvami, raky nebo jikrami.

Ač to tak nevypadá, tato štika byla docela přátelská. Při dalších ponorech už jsme ji na místě neviděli – nejspíš skončila někomu na talíři. Právě intenzivní rybolov způsobuje, že se štiky dožívají věku jen kolem 4 roků a tím pádem velké exempláře známe už jen z minulosti.

Autor a Fotograf: Jan Spáčil