Putování po Dolomitech

Naše společné putování začneme v oblasti Alta Badia, konkrétně pak na okraji městečka La Valle Wengen (1308 m), odkud se otevřel zajímavý pohled na vesničku Fontanela s tradičními vesnickými staveními. Tehdy se po dvou deštivých dnech začala zvedat ranní mlha a celé údolí postupně projasňovalo slunce. Alta badia je část Dolomit, která vás osloví upravenými zelenými stráněmi a typickou tyrolskou architekturou, jejíž součástí jsou dva národní parky. Na západě Parco naturale Puez-Odle a na východě pak Parco naturale Fanes-Senes-Braies.

Prvním naším cílem je vrchol Nuvolau, na kterém je odvážně postavena chata Rif. Nuvolau (2575 m). Počasí se celý den rychle měnilo. Slunce střídalo déšť a každou chvilku se přihnaly těžké strašidelné mraky. Viditelnost však byla dobrá, a proto jsme začali ze sedla Forcella Nuvolau (2435 m) pomalu stoupat pohodlnou turistickou cestou směrem k vrcholu. Během cesty se naskytlo mnoho krásných pohledů na okolní štíty, zajímavé skalní uskupení Cinque Torri (2361 m) a také na nedalekou známou Cortinu D´ Ampezzo. Nejzajímavější pohled se však díky velkolepé hře světel a stínů otevřel na sousední vrchol Monte Averau (2648 m), na který vede zajištěná trasa, tzv. „ferrata“.

Ze skalnatého vrcholu jsme se přesunuli na travnatý hřeben Padon, táhnoucí se mezi masivem Sella s nejvyšším vrcholem Piz Boe (3152 m) a ledovcem Marmolada s nejvyšším vrcholem Punta Penia (3342 m). Trasu plnou úchvatných pohledů jsme začali v Passo Pordoi (2239 m), odkud jsme po turistické trase číslo 601 nejdříve došli k chatě Rif. B.Ta Fedarola (2370 m) a dál jsme pak pokračovali pohodlnou cestou k chatě Rif. Viel dal Pan (2432 m). Této trase, vedoucí travnatým svahem hřebenu Padon, se také říká „cesta chleba“, neboť byla v minulosti používána k přepravě potravin. Od chaty Rif. Viel dal Pan se nám naskytl úchvatný pohled do hlubokého údolí Passo Fedaia (2057 m) s krásně se zrcadlící modro-zelenou hladinou vodní přehrady Lago di Fedaia (2053 m), která je napájena tavnými vodami ledovce Marmolada.

Další místo, které jsme během našeho putování navštívili je malé, ale překrásné jezero Lago Limedes (2171 m), které se nachází kousek od průsmyku Passo Falzarego (2105 m). Skalnatý masiv v pozadí je Monte de Lagazuoi, na kterém je možné se občerstvit v chatě Rif. Lagazuoi (2778 m), ke které vede i lanovka. O tuto horu svedla za první světové války tuhý boj italská a rakouská armáda. Během dlouhých bojů byla v hoře uměle proražena 1100 m dlouhá strmá štola, kterou vystříleli Italové, aby dobyli strategicky důležitý rakouský bod nad průsmykem. Po vyhloubení štoly byla naplněna trhavinou a následný výbuch rozmetal vrchol hory. Dnes se na vrcholu hory Piccolo Lagazuoi nachází rozsáhlé muzeum první světové války pod širým nebem.

Z místa krvavých bojů jsme se vrátili zpět do oblasti Alta Badia, do malebného a poklidného městečka La Valle Wengen (1308 m). Alta Badia je část Dolomit, která se považuje za srdce Ladinů. Tato oblast si dokázala uchovat tradice i tisíc let staré. Je to místo jak stvořené k zamyšlení a načerpání sil k dalšímu putování. Stačí si jen lehnout do voňavé trávy plné květů a kochat se pohledem třeba na vrchol Sasso delle Nove (2968 m).

Po krátkém odpočinku jsme se vydali k jezeru Lago di Braies (1493 m), které je součástí národního parku Parco naturale Fanes-Senes-Braies. Jezero je považováno za jedno z nejkrásnějších míst Dolomit a je jako drahokam vsazené do skalního kotle, kterému dominuje téměř 1000 m vysoká skalní stěna masivu Croda del Beco (2810 m). Celé jezero se dá pohodlně obejít a pro fotografy je jeho návštěva přímo povinností. Za horkého letního dne je možné si v křišťálově čisté vodě zaplavat nebo se projet půjčenou lodičkou.

Takové „kalendářové“ pohledy je možné v Dolomitech nalézt na každém kroku. Stačí vyběhnout na nejbližší stráň a první snímek do kalendáře je na světě. Tento pohled se otevřel kousek nad městečkem La Valle Wengen a celá ta nádhera byla umocněna naprostým tichem, které bylo doplněno příjemnou zvonkohrou nedalekého stáda.

Ještě nám doznívá v uších zvonkohra a už stojíme před skupinou Sassolungo (3181 m), která se skládá celkem z pěti samostatných vrcholů (Sasso Lungo, Sasso Piatto, Il Dente, Sasso Levante, Cinque Dita). Nejvýraznějším vrcholem skupiny je skalní špičák Il Dente (3001 m). Celý skalní blok Sassolungo je dlouhý cca 2 km a jeho stěny jsou vysoké téměř 1000 m. Je to vládce údolí Val Gardena a poskytuje mnoho různě náročných turistických a horolezeckých tras. Je zde také k dispozici lanovka, která zájemce vyveze k chatě Rif. T. Demetz (2681 m). Poblíž masivu je také známý průsmyk Passo Sella (2244 m), odkud se naskýtá dech beroucí výhled jak na celé Sassolungo, tak i na část masivu Gruppo Del Sella, nebo na vzdálenější ledovec Marmolada.

Ledovci Marmolada se také říká „Královna Dolomitů“ a to právem, jelikož se jedná o nejvyšší vrchol celých Dolomit. Na ledovec vedou jak zajištěné trasy, tak i pohodlná lanovka a proto si pohled z vrcholu může vychutnat opravdu každý. Skupina Marmolada má přibližně tvar lichoběžníku a je situována mezi méně známé a frekventované údolí Valle d´ Ombretta a průsmyk Passo Fedaia (2057 m). Severní stranu masivu pokrývá ledovec, ve kterém je několik různě velkých ledovcových jezírek. Jižní stranu tvoří více jak šestisetmetrová stěna, která končí v suťovišti. Bohužel i tento nejrozsáhlejší ledovec Dolomitických Alp soustavně ubývá, což potvrzuje i skutečnost, že ledovcové jezírko na snímku bylo o rok později již suché a místo průzračné vody zbyla jen vrstva bahna. Nejvyšším vrcholem je Punta Penia (3342 m), na který jako první vystoupil Paul Grohmann, což bylo roku 1864.

Z oblasti věčného ledu jsme se vrátili o pár stovek výškových metrů níže, do světa pastvin a květů. Další naší zastávkou je známý průsmyk Passo Gardena (2121 m), do kterého jsme přijeli klikatou vysokohorskou silnicí z údolí Val Gardena. Už samotná cesta je zážitkem. Passo Gardena spojuje údolí Val Gardena a Alta Badia. Průsmyk je sevřen mezi řetězem výčnělků masivu Pizes del Cier a severní stranou Gruppo del Sella a nabízí mnoho úchvatných pohledů. Přímo z průsmyku vede několik různě náročných turistických tras, které nás dovedou do zajímavých míst masivu Gruppo del Sella, tak i třeba na nejvyšší vrchol skupiny Pizes del Cier, kterým je Gran Cier (2592 m).

Nyní se vrátíme zpět do skupiny Marmolada, kde společně navštívíme místo, které je lehce dostupné a přitom poskytuje neobyčejný výhled, který se mi vryl do paměti a vybaví se mi vždy, když se hovoří o Dolomitech. Z průsmyku Passo Fedaia (2057 m) stačí vyjet lanovkou připomínající koňské kóje zhruba do poloviny severní strany ledovce k chatě Rif. Pian del Fiacconi (2626 m) a už se můžeme kochat. Dole pod námi je možné vidět jezero Lago di Fedaia (2053 m), přímo před námi se táhne travnatý hřeben Padon, za kterým se tyčí snadno rozpoznatelný masiv Gruppo del Sella a vlevo pak masiv Sassolungo. Skupina Gruppo del Sella je charakteristická vnějšími vysokými stěnami, rozsáhlou náhorní plošinou a vyčnívajícím vrcholem Piz Boé (3152 m), který připomíná strážní věž nedobytné pevnosti.

Další naší zastávkou je průzračné a okouzlující jezero Lago di Carezza (1519 m), které je opředeno bájemi o království mystického krále trpaslíků Laurina a jeho růžové zahradě, kterou dle pověsti zaklel a od té doby je možné jeho růže pozorovat pouze v záři zapadajícího slunce v podobě skalního masivu.Ten je zapadajícím sluncem zabarven do rudé barvy a tím připomíná již zmíněnou zahradu růží (skupina Rosengarten/Catinaccio). Nejkrásnější je jezero v pozdním odpoledni, když se na jeho hladině odrážejí bizardní tvary skupiny Latemar (2791 m). Smaragdové Lago di Carezza leží západně od průsmyku Passo di Costalunga (1745 m), který spojuje údolí Val d´ Eha a Val di Fassa.

Opustíme romantické jezero, projedeme údolím Val di Fassa, pak průsmykem Passo Fedaia (2057 m) až přijedeme do Passo Falzarego (2105 m), odkud pěšky pokračujeme ke skalnímu útvaru Cinque Torri (2361 m) s nejvyšší věží Torre Grande. Tato skalní „zvonice“ je součástí ampezánských Dolomit a během první světové války tudy vedla druhá italská linie s komplikovanou sítí zákopů a opevněných pozorovacích stanovišť, ze kterých bylo možné kontrolovat frontu táhnoucí se pod masivem Tofana a Monte de Lagazuoi. Pro lepší představu návštěvníků je zde vybudováno další zajímavé muzeum pod širým nebem, které je věnováno této pohnuté a krvavé době.

Předposlední zastávkou je Alpe di Siusi, tedy místo, kterému se také říká největší alpská louka. Celá oblast je velice dobře dostupná, je součástí národního parku Parco Naturale dello Sciliar a rozprostírá se nad údolím Val di Fassa a Val Gardena. Zvlněným pastvinám pak dominuje masiv Sciliar (2564 m) a skupina Sassolungo (3181 m).

Naše malé putování ukončíme v průsmyku Passo Valparola (2168 m), odkud se otvírá zajímavý výhled na ledovec Marmolada a také stojí určitě za zmínku nově zrekonstruovaná pevnost z první světové války, ve které je zřízeno muzeum. Jeho návštěva může být zajímavým zpestřením při nepříznivém počasí, které může přijít velice rychle. Jsou to hory se vším všudy a není nic zvláštního, když slunečnou oblohu během pár minut vystřídají těžké bouřkové mraky. V takových situacích je lepší najít si nějaký úkryt a počkat až se opět počasí umoudří. Během cesty jsme navštívili jen lehce dostupná místa na které vede pohodlná a nenáročná turistická trasa, nebo je možné do cíle vyjet dokonce lanovkou. Je to důkaz toho, že vysokohorskou krásu Dolomit si může vychutnat každý a to i málo zdatný turista.

Autor a Fotograf: Daniel Řeřicha