Střední Skandinávie aneb Severské toulky

V přírodní rezervaci Fulufjället nás na první pohled zaujaly šedobílé lišejníky, kterých jsme si všimli již za naší první návštěvy v sousední norské oblasti Hedmark v okolí vesničky Drevsjo. Nádherný kontrast vytváří s okolní zelení. Slouží jako potrava sobům, kterých je v této oblasti mnoho.

Oblastí Fulufjället k nejvyššímu vodopádu Švédska Njupeskar s výškou 93 m. Na fotografii je pohled z pohoří nad vodopádem na okolní rozlehlou krajinu lesů, jezírek a kopců.

Asi 22 km od Are v oblasti Jämtland se nachází nejznámější švédský vodopád Tännforsen, nazývaný též "švédská Niagara". Výška pádu je 38 m a šířka 50 m, voda se řítí do klidného jezera Öster-Noren. Ještě před několika lety čněla uprostřed vodopádu skála, která ho dělila vedví. Vodopád je to opravdu nádherný a my měli to štěstí, že po celkem zataženém dopoledni na chvíli zasvítilo sluníčko. Vstup do této lokality je placený, pokud máte drobné, zaplatíte u automatu.

To již jsme zase v Norsku, po moři se nám zastesklo a tak jsme na mapě našli výběžek pevniny poblíž vesnice Valoy. Nechtělo se nám dál pokračovat po náklaďáky přecpané Artcic Highway E6 a tak jsme pokračovali kus cesty kolem fjordů trajekty.

Opouštíme přístav cestou do Vennesund v poněkud zachmuřeném počasí.

Ve Vennesund pokračujeme po silnici č.17, odbočujeme k pobřeží a čirou náhodou nalézáme krásný kemp přímo na břehu moře. Nakonec ho hodnotíme jako nejlepší ze všech, které jsme navštívili. Jmenuje se Bjornvika, je přímo na břehu moře. Nádherné podvečerní slunce nás nenechá chladnými a ačkoli nemáme postavený stan, bereme stativy, běžíme podél pobřeží a za stále se měnícího světla si užíváme focení.

Zase zpátky ve Švédsku, v jižní části Laponska nedaleko města Tarnaby, nacházíme po ránu pěkně zasněžený kopec odrážející se v klidné hladině jezírka, kolem liduprázdno a úžasný klid severské přírody.

Zvlněná krajina již v oblasti Dalarna, sousedící také s norskou oblastí Femundsmarky. Längfjället je přírodní rezervací o rozloze 690 km čtverečních s mokřady plnými suchopýrů. Hranice lesa je v 800 - 900 m, nad ní už jen horská tundra. A zase sobi, kteří se tu volně procházejí po silnici vedoucí po hranici tohoto kraje směrem k městečku Idre.

Nad tímto kaňonem se třemi vodopády Kallarforsen, Broforsen a Storforsen objevujeme ptačí rezervaci plnou mokřad, lesního porostu a jezírek.

Do jednoho z výchozích míst do Národního parku Femundsmarka Valdalen jsme se dostali po silnici č. 221 od švédských hranic směrem na městečko Elga. Pokračovali jsme pěknou stezkou značenou kamenými pyramidami a občas se vyskytujícím červeným značením, místy jsme se brodili bažinkami, překračovali potoky a stále před sebou mírně zvlněné pohoří s jednou z vyšších hor v této oblasti Elgahogna (1460 m). Ze sedla se otvírá pohled do hor, všudypřítomná vegetace mechů, lišejníků, vřesů, borůvek a brusinek spolu s nádherným slunečným počasím dodává této krajině zvláštní kouzlo.

Třetí největší jezero v Norsku s rozlohou 203,5 km čtverečních a největší hloubkou 132 m patří k Národnímu parku Femundsmarka. Záběr je z východního břehu z vesničky Elga, poslední výspy, kam se dá dojet autem. Nádherná podvečerní obloha a naprosto klidná hladina jezera nám učarovala natolik, že jsme na břehu strávili několik hodin.

Západ slunce umocňuje červenou barvu typických severských obydlí. Tady naše putování střední Skandinávií skončíme. Moc rádi se sem někdy vrátíme. Je toho ještě mnoho, co jsme neviděli...

Autor a Fotograf: Hanka Vacková & Zdeněk Kučera