Tváře Indie

Letní hlavní město indického státu Džammú & Kašmír leží ve výšce 1730 m n. m. v úrodném údolí obklopeném vysokými horami. Město leží z části na břehu a z části přímo na hladině jezera Dal. Jezero je velmi mělké a proto bylo možné postavit domy na pilotech zatlučených do jeho dna. Kromě domů jsou na jezeře i velké dřevěné a krásně zdobené hausbóty. Ty jsou pozůstatkem z doby britského kolonialismu a podle některých zdrojů jich je až kolem 2000. Domy a hausbóty tvoří celé ulice, kterými je však možné se pohybovat pouze na loďkách. Podobných lidí, jako je muž na fotografii, uvidíte na hladině jezera nepřeberné množství.

Ženy z ladacké vesnice Wanla. Všichni vesničané, oblečení často v krojích, se shromáždili na plácku kousek za vesnicí. Tam uspořádali oslavu na rozloučenou pro skupinu cizinců, kteří se podíleli na rekonstrukci místního malého kláštera.

Dvě ženy v tradičních krojích předávaly každému z cizinců odjíždějících z Wanly bílý šál, tibetsky zvaný Khatag. Ten je symbolem štěstí a dává se obvykle při setkání nebo loučení.

Momentka z autobusového nádraží v Manali. Jeden z mnoha cestujících odjíždějící rozhrkaným autobusem neznámo kam.

Zlatý chrám v Amritsaru je pro sikhy totéž co Mekka pro muslimy. Chrám je velkým komplexem různých staveb, v jehož centru je posvátné jezero, na kterém stojí samotná zlatá svatyně spojená se břehem dlouhou lávkou. Ve svatyni je uchovávána posvátná kniha Guru Grant Sahib. Celým areálem chrámu neustále prochází několik mužů podobných tomu na fotografii a dohlížejí na pořádek a na to, aby se návštěvníci chovali patřičně uctivě.

Hraniční přechod v Atari je zhruba na půli cesty mezi indickým Amritsarem a pákistánským Lahore. Obě dvě města leží v Pandžábu, ten ale dnes rozděluje ostře sledovaná hranice mezi Indií a Pákistánem. Každý večer se hranice s velkou pompou uzavírá, což je obrovské divadlo sehrané indickými a pákistánskými celníky. Každý večer na tento ceremoniál rovněž přijíždí velké množství místních i turistů z obou stran hranice. Pro tyto účely jsou na indické i pákistánské straně postaveny tribuny pro přihlížející. Fotografie pochází z ženské části jedné z tribun na indické straně.

O popularitě každodenního ceremoniálu uzavírání státní hranice svědčí i to, že ne všichni diváci se vejdou do velikých tribun postavených okolo hraniční brány. Tito lidé museli zůstat sedět přímo na okraji silnice spojující Indii a Pákistán.

Muslimové odpočívající po večerní modlitbě na dvoře Velké mešity v Dillí. Tato mešita, postavená v 17. století a mezi místními známá jako Jama Masjid, je největší mešitou v celé Indii a pojme až 25000 věřících. Během modlitby byla pro nevěřící uzavřena, dovnitř bylo možné se dostat až po jejím skončení.

Tikse je jedním z mnoha buddhistických klášterů v údolí Indu. Patří k největším a zároveň nejpůsobivějším klášterům indického Ladaku. Klášter obývá zhruba 120 řadových mnichů a 45 malých mníšků navštěvuje klášterní školu, ve které se učí zejména buddhistické filozofii a učení Dharmy, ale také tibetštinu, angličtinu a další předměty. Mnoho z těchto dětí pochází z chudých rodin nejodlehlejších částí Ladaku, jako je Zanskar nebo údolí Nubra. Někteří z nich jsou dokonce sirotci.

Starý muž z ladacké vesnice Ursi, ležící vysoko v horách. V rukou drží dva předměty typické pro většinu buddhistů – modlitební mlýnek a buddhistický růženec zvaný mala. Mala má obvykle 108 korálků, ale může mít i jiný počet dělitelný devíti. Buddhisté ji používají pro počítání odříkaných manter. Na modlitebním mlýnku, nebo uvnitř něho, jsou rovněž napsány mantry. Buddhisté věří, že roztočením mlýnku se modlitby rozletí do celého světa.

Švadlena v jednom z mnoha malých krejčovství, která se nacházejí na tržišti ve starém Lehu, hlavním městě Ladaku. Do krámku jsem zabloudil s roztrženým batůžkem a švadlenky mi ho s úsměvem zašily.

Jeden z pasažérů čekajících na autobusovém nádraží v Manali na svůj spoj…

McLeod Ganj je městečko ležící v kopcích nad Dharamsalou ve státě Himáčal Pradéš. Od roku 1960 je zde sídlo tibetské exilové vlády i samotného Dalajlamy. Ve městě a jeho okolí je rovněž několik buddhistických klášterů, většinou pojmenovaných stejně jako kláštery zničené Číňany v Tibetu během Maovy kulturní revoluce. Fotografie pochází z jednoho z klášterů, kde mladí mniši prováděli ve dvojicích jakési cvičení.

Součástí celého komplexu Zlatého chrámu je rovněž obrovská jídelna a noclehárna. Ke znakům sikhského náboženství totiž patří i povinnost nakrmit a ubytovat poutníky. Tento muž, který rozdával před jídelnou tácy na jídlo, je ukázkou typického sikha. Mezi hlavní atributy patří turban, dlouhé vlasy a vousy, dýka, která v tomto případě vykukuje z pod roucha, a ocelový náramek.

Celník z indicko - pákistánské hranice na přechodu Atari / Wagah. Všichni celníci, které jsem na přechodu viděl, byli velmi vysoké a mohutné postavy, což je mezi drobnými Indy spíše rarita.

Autor a Fotograf: Petr Louženský