Údolí Bílé Opavy

Ještě před vstupem do rezervace Vás uvítá tento umělý vodopád. Podobných potkáte po celé trase více a každý má své kouzlo, i když byly vytvořeny člověkem.

Když vstoupíte do rezervace směrem od Karlovy Studánky, otevře se Vám pohled na to, co všechno voda dokáže. Při jarním tání se probouzí v živel, přeskakující kameny a ukazující svou dynamiku.

Při detailních pohledech Vás voda očaruje svým uměleckým ztvárněním, stačí jen se zastavit, koukat do vodního toku a kochat se tou krásou, jak dokáže voda malovat.

Geologická stavba v dolní část Bílé Opavy je tvořena převážně břidlicemi a křemenci. V posledních tisíciletích se na utváření údolí podílel především sníh, voda a led.

V údolí Bílé Opavy lze spatřit i stromy rostoucí přímo z vody, ale taky spoustu spadlých stromů jak v samotném okolí, tak i pod hladinou. Tam vytváří zvláštní pohled a atmosféru, evokující pohled za zrcadlo, třeba do pohádky.

V celém údolí lze vidět, jak si voda razila cestu a vymlela hluboké a rozervané koryto. Rezervace je známá i tím, že je to místo s nejčistším ovzduším ve střední Evropě.

Naučná stezka údolím Bílé Opavy patří k náročným turistickým trasám a přes zimu je sem vstup zakázán, jelikož sněhová pokrývka v některých místech - zvláště ve vrchní části - znatelně znepřístupňuje standardní turistickou trasu.

Toto území, ležící v Hrubém Jeseníku, bylo v roce 1963 vyhlášeno přírodní rezervací s rozlohou asi 220 ha. Samotná Bílá Opava pramení na jižním svahu Pradědu v nadmořské výšce 1260 m n. m. Území však bohužel bylo zasaženo několika katastrofami. První byly v roce 1997 povodně, při kterých bylo strženo několik mostů, lávek a přechodů. Druhá nejhorší katastrofa se stala v roce 2004, kdy část stezky zasáhla ničivá vichřice, která vyvrátila a zpřelámala obrovské množství stromů.

Přes všechny tyto útrapy přírody patří Bílá Opava stále k překrásným místům a já se na toto místo velice rád vracím, získávám zde množství energie, příjemně si zde odpočinu, relaxuji a vždy vyfotím spoustu krásných fotografií. Když se člověk nechá pohltit tímto místem a vnímá jeho celkovou krásu, bublání vody, šum stromů a vdechuje svěží vzduch, připadá si jakoby byl součástí přírody. Troufám si i napsat, že toto místo lze přirovnat k pohádce.

Z vegetačních formací jsou v údolí Bílé Opavy zachovány původní horské smrčiny, a to hlavně proslulý jesenický smrk. V dolní části údolí pak nalezneme na březích řeky zbytky původních potočních olšin s olší šedou.

Pokud se rozhodnete pro návštěvu údolí Bílé Opavy, vězte, že procházka o délce přibližně 10,5 km s převýšením 550 m, nejnižším místem v Karlové Studánce (760 m n. m.) a nejvyšším u chaty Barborka (1 310 m n. m.), opravdu stojí za to.

Autor a Fotograf: Petr Pazdírek