Venezuela - ztracený svět

První zastávkou při putování po Venezuele bylo město Ciudad Bolívar. Tohle historicky významné město je zároveň i největším orinockým přístavem, který dříve sloužil zejména pro zlatokopy, misionáře a kupce. Jsou zde krásné koloniální domky, které svou pestrostí zaujmou nejednoho turistu.

Tento pohled je z vyhlídky na třídě Paseo Orinoco, kde kdysi stávala koloniální pevnost. V dálce můžete vidět i visutý most Angostura, který je dlouhý 1678 m a prý vyšší než samotné město Ciudad Bolívar.

Venezuela se člení na 23 států, z nichž stát Bolívar zabírá skoro polovinu území Venezuely. Tato oblast je tvořena rozsáhlými plochami savan, náhorních plošin, řek a tropických deštných lesů. Rozkládá se zde národní park Canaima, který v sobě skrývá několik krásných vodopádů a mezi nimi i ten nejvyšší na světě, ležící na známé stolové hoře zvané Auyantepui a nese jméno Salto Angel. Dostat se k němu však není jednoduché. Jediná cesta je letadlem nebo motorovou lodí, která zabere asi čtyři hodiny plavby proti proudu řeky ne zrovna pohodlnou domorodou loďkou zvanou curiara, která je kormidlována místními indiánskými průvodci kmene Pemón. Poté následuje asi hodinový pochod tropickým deštným lesem až k vodopádu. Tento způsob dopravy, zahrnující pochod, táboření a přenocování v džungli v houpacích sítích, zanechá v mysli každého člověka trvalé vzpomínky.

Vodopád Salto Angel leží na řece Rio Churun poblíž hranice s Brazílií a Guyanou. Rio Churun je přítokem řeky Caroni v povodí Orinoka. Vodopád je několikastupňový, má celkovou výšku 979 m, některé zdroje uvádějí celkovou výšku přes 1 km. Masy vody vrhající se z kolmé skalní stěny jsou slyšet do vzdálenosti 50 km. Množství protékající vody se mění, přičemž v období dešťů stoupá asi desetinásobně. Název dostal podle amerického letce, zlatokopa a dobrodruha Jimmyho Angela, který zde v roce 1937 havaroval a přistál nouzově na stolové hoře Auyantepui. Letadlo již nebylo schopno letu a byl tak nucen podniknout zpáteční cestu pěšky. Tak dorazil až k vodopádu a uviděl tento fantastický pohled.

Laguna Canaima leží asi 50 km na sever od vodopádu Salto Angel v ohybu, kde se řeka Carrao rozlévá před vodopády Hacha - El Sapo Falls. Tato laguna je rovněž zajímavá temně rudou barvou vody a třemi palmami, které z ní vyčnívají, a také vodopády, které můžete pomocí malé loďky navštívit. Pod jedním z nich se dá dokonce i projít. Jmenuje se Hacha Falls a zanechá ve Vás nezapomenutelný zážitek.

Pro opravdové dobrodruhy s dobrou kondicí je přímo nutností podniknout trek na stolové hory. Při zmínce o stolových horách nesmíme zapomenout na tu nejvýznamnější z nich, a to Roraimu. Na vrcholu hory se setkávají tři hranice států: Venezuely, Guyany a Brazílie. Tento nejvyšší masiv (2810 m) je nazýván indiány „Matkou všech vod“. Důvod je zcela jednoduchý, jelikož z ní odtékají vody do tří řek: Orinoka, Essequiba a Amazonky.

Celá cesta na vrchol Roraimy a zpět trvá celkem 6 dnů. Obvykle zahrnuje služby místních průvodců, kteří se postarají o veškeré stravování během cesty, zajistí nosiče, kteří vám vezmou stany, vařiče a potřebné nádobí. Jdete horkou savanou a brodíte se dvěmi řekami, které krajinu kříží a jsou jedním z mála zdrojů vody během této dlouhé cesty na jedno z nejkrásnějších a tajuplných míst Venezuely. Čím blíže jste této hoře, tím více vás pohlcuje její kouzelná atmosféra. Tropický les, který ji obklopuje, je plný nádherných cizokrajných stromů a květin, které vás zvou na ještě tajemnější místo, a to na vrchol Roraimy.

Představte si tajemné místo na Zemi, kde rostou neznáme rostliny a žijí podivuhodní živočichové, které byste jinde na světě marně hledali. Věčně ponořené do husté mlhy, daleko od civilizace, utajené ve výšce strmých skal, důkladně ukryté před zrakem i těch největších zvědavců. Vodopády křišťálově průzračné vody, řítící se pod strmou skalní stěnou někam hluboko do neznáma. To jsou stolové hory, ztracené světy Venezuely, tyčící se uprostřed Guyanské vysočiny nad okolní savanu, domov indiánského kmene Pemónů.

Když po úmorné cestě konečně vyšplháme na stolovou horu, musíme ještě zdolat pár stovek metrů nerovného povrchu plného bizarních útvarů a rostlin. Konečně se dostaneme pod jednu ze skalních říms, kde se dají rozložit stany a strávit tam dvě noci. Připadáme si, jako bychom byli na jiné planetě, kterou byl uchvácen i Artur Conan Doyle ve svém dobrodužném románu, který byl i zfilmován a nesl název „Ztracený svět“.

Po návratu z týdne na Roraimě dáváme přednost pohodlí a relaxaci. Pronajímáme si džíp a vyjíždíme k nádherným vodopádům oblasti Gran Sabany, obklopené stolovými horami. Mezi ty nejkrásnější zcela jistě patří vodopád Quebrada de Jaspe, který sice není nijak velký, ale díky svému rudému zbarvení jaspisového dna, působí za svitu slunce skutečně kouzelně.

Toužíte-li však po větší divočině a tropické džungli plné zvířat a krásných rostlin, měli by jste zavítat na východ do státu Delta Amacuro, kde se větví delta Orinoka. Tato delta, jedna z největších na světě, je tvořena spojnicí 36 velkých řek a 300 menších, které vytváří obrovský vějíř kanálů. I Kolumbus, který zde při své třetí výpravě roku 1498 proplouval, byl ohromen vodní masou Orinoka, které ho zde vítalo s otevřenou náručí, a nazval jej „horstvem vln“.

Pobyt v Orinoku mezi místními indiány kmene Warao byl skutečně nezapomenutelným zážitkem. Spíme v přístřešku v houpacích sítích s moskytiérou. Noční prales je plný tajemných zvuků a všudy přítomných otravných komárů. Ráno nás vždy opět přivítá řev vřešťanů slyšitelný na míle daleko a úžasný pohled na řeku, která je plná zeleně. Delta Orinoka byla vždy považována za jednu z oblastí nejnetknutějších civilizací na planetě. I sem však už začíná pronikat civilizace čím dál tím více. Nedávno zde byla objevena ropa a začíná se zde těžit.

Od indiánů a orinocké džungle se jedeme zchladit ke Karibiku. Kde jinde nasát pravou karibskou atmosféru se spoustou palem, kakaovými plantážemi a kouzelnými plážemi než v Choroni, koloniálním městečku, ležícím 2 km od moře. Zde na vás dýchne nostalgická atmosféra pěkně natřených útulných domečků, lemující klidné ulice.

Přístav, ležící v malebné kamenité zátoce, jehož lidé se živí převážně rybolovem. Místní rybáři vám rádi za mírnou úplatu nabídnou přepravu do vzdálenějších zátok a nádherných „opuštěných“ pláží.

Mangrovy, kanály, korálové ostrůvky a krásné pláže, to vše tvoří NP Morrocoy, který je snadno přístupný pro pěší turistiku a je domovem mnoha druhů ptáků (fregatek, kolpíků, plameňáků, pelikánů nebo ibisů rudých). Loďkou je možné se dopravit na některé z jeho četných ostrůvků, jako je ostrov Cayo Sombrero, kde leží krásná pláž, obklopená kromě množství palem také hejny komárů, před kterými utečete jedině do vody.

Na dalším ostrově NP Morrocoy zvaném Cayo Paiclás jsme navštívili pláž Playuela, kde sídlil velký počet lovících pelikánů, kteří neušli naší pozornosti. Přiblížit se k nim ale bylo náročné. Po hodině, strávené s teleobjektivem po prsa ve vodě, si pelikáni pomalu začali zvykat na naši přítomnost a tak se podařilo vyfotit unikátní záběry těchto krásných ptáků.

Pestrost přírodních krás Venezuely je skutečně obrovská. Nachází se zde velehory, tropický deštný les, ale i pouště. V blízkosti koloniálního města Coro, které se roku 1993 zařadilo na seznam míst světového kulturního dědictví UNESCO a bylo naší poslední zastávkou, se nachází jediná písečná poušť ve Venezuele Médanos de Coro.

Co říci závěrem? Že stojí za to se sem vydat je bez debat. Je to jeden ze skutečných rájů na zemi… Odjížděli jsme neradi a s pocitem, že bychom tu mohli strávit ještě další týdny a stejně by se nám odtud nechtělo. Příroda je tu nádherná a jedinečná a to jsme viděli jen malou část. Prostě se sem jednou musíme ještě vrátit…

Autor a Fotograf: Petr Čoček